Roman Skotnica
Výkonný ředitel
Umělá inteligence se rychle stává běžnou součástí práce i každodenního života. Spolu s jejím rozšířením ale rostou také obavy z toho, co její používání může změnit na našem vlastním způsobu přemýšlení. Výzkum FOCUS AI a český spotřebitel 2026 ukazuje, že 71 % dospělé populace ČR souhlasí s tvrzením, že čím více budeme AI používat, tím méně budeme schopni samostatně přemýšlet. Zároveň přetrvávají i některé poměrně rozšířené představy o nestrannosti a schopnostech umělé inteligence.
Ze všech testovaných výroků o umělé inteligenci rezonuje nejsilněji obava ze ztráty samostatného úsudku. S tvrzením, že čím více se AI používá, tím méně budou lidé schopni samostatně přemýšlet, souhlasí 71 % dotázaných.
Tato obava je ještě výraznější mezi vzdělanějšími lidmi. Mezi respondenty se středoškolským vzděláním s maturitou s ní souhlasí 78 % a mezi vysokoškoláky dokonce 81 %.
Výsledek naznačuje, že česká veřejnost nevnímá nástup AI pouze jako technologickou změnu. Do popředí se dostává také otázka, zda nám stále dostupnější hotové odpovědi, doporučení a řešení postupně nevezmou část schopnosti formulovat vlastní úsudek.
Vedle obav z dopadu AI na přemýšlení se ukazuje také poměrně silná důvěra v její údajnou objektivitu.
56 % dospělých souhlasí s tvrzením, že AI nemůže být zaujatá, protože pracuje s daty, nikoli s emocemi. To je přitom představa, která může být problematická. Výstupy AI závisejí na datech, na nichž byly systémy trénovány, na jejich nastavení i na kontextu konkrétního dotazu. Samotná skutečnost, že odpověď vytváří stroj, proto automaticky nezaručuje nestrannost.
V našem výzkumu je navíc patrná souvislost mezi touto představou a ochotou AI důvěřovat: lidé, kteří věří, že AI nemůže být zaujatá, přijímají její doporučení bez ověření přibližně dvakrát častěji než skeptici – 10 % oproti 5 %.
Další výrazné přesvědčení se týká rozpoznávání obsahu vytvořeného umělou inteligencí.
55 % respondentů se domnívá, že běžný člověk nepozná, zda obsah vytvořila AI. Tento názor je ještě rozšířenější mezi lidmi ve věku 65 let a více, kde s ním souhlasí 65 % dotázaných.
S rostoucí kvalitou generovaného textu, obrazu, zvuku i videa se tak otázka původu obsahu pravděpodobně stává stále relevantnější – nejen pro média, ale i pro marketingovou komunikaci, zákaznické recenze nebo běžnou mezilidskou komunikaci.
Na druhé straně výsledky ukazují, že česká veřejnost umělou inteligenci nepovažuje jednoduše za „digitálního člověka“.
S tvrzením, že AI dokáže myslet podobně jako člověk, nesouhlasí 55 % respondentů. Pouze 30 % s tímto výrokem souhlasí.
Podobně zdrženliví jsou lidé také vůči představě, že AI brzy nahradí většinu lidské práce. Souhlasí s ní 38 %, zatímco 47 % ji odmítá.
Veřejnost tedy na jedné straně připisuje AI určité schopnosti a objektivitu, na druhé straně ale většinově odmítá představu, že by skutečně uvažovala stejným způsobem jako člověk.
Výsledky českého výzkumu jsou zajímavé i v kontextu odborných studií.
Výzkum mezi 666 respondenty ve Velké Británii zjistil výraznou zápornou souvislost mezi častým používáním AI a kritickým myšlením. Jedním z možných vysvětlení je tzv. cognitive offloading – přenášení části mentální práce na externí nástroje.
Samo o sobě nejde o nový jev. Lidé si odjakživa ulehčovali přemýšlení pomocí poznámek, kalkulaček, vyhledávačů nebo navigací. AI ale umožňuje přenést na technologii podstatně složitější část procesu – nejen vyhledání informace, ale také její interpretaci, formulaci argumentu nebo návrh samotného rozhodnutí.
Pozornost vzbudila také studie MIT, v níž účastníci psali eseje s pomocí ChatGPT, internetového vyhledávače nebo zcela bez technologické pomoci. U skupiny využívající ChatGPT výzkumníci zaznamenali nejslabší propojení sledovaných mozkových oblastí i slabší schopnost vybavit si vlastní text. Autoři sami upozorňují, že jde o omezenou experimentální studii a její výsledky nelze jednoduše zobecnit na všechny způsoby používání AI.
Také další výzkumy dlouhodobě ukazují, že lidé mají tendenci přisuzovat automatizovaným systémům vyšší objektivitu, než jakou skutečně mají. Právě kombinace pohodlně dostupné odpovědi a vysoké důvěry může snižovat motivaci výsledek dál kriticky posuzovat.
Výsledky proto není nutné číst jako argument proti používání umělé inteligence. Klíčovou otázkou je spíše způsob, jakým ji používáme.
AI může člověku nabídnout alternativní pohled, rychle shrnout velké množství informací, navrhnout argumenty nebo upozornit na souvislosti, které přehlédl. Pokud ji ale začneme používat jako zdroj hotových odpovědí, které už dále neposuzujeme, můžeme část vlastní mentální práce skutečně přenést na nástroj.
Rozhodující proto nemusí být samotná frekvence používání AI, ale to, zda nám pomáhá lépe přemýšlet, nebo zda přemýšlí místo nás.
Výzkum AI a český spotřebitel 2026 tak ukazuje zajímavý rozpor. Češi mají z oslabení samostatného myšlení výraznou obavu, současně však více než polovina populace připisuje AI nestrannost, kterou jí nelze automaticky přisuzovat.
Právě schopnost kriticky pracovat s výstupy AI se proto může stát jednou z důležitých kompetencí pro dobu, kdy bude umělá inteligence stále běžnější součástí každodenního rozhodování.
Metodika: Výzkum byl realizován na vzorku N = 1 074 respondentů, reprezentujícím populaci České republiky ve věku 18+. Sběr dat proběhl v září 2026.
Externí studie uvedené v textu slouží jako interpretační rámec. Pracují s jinými populacemi, metodami a obdobími sběru dat, a nejde proto o přímé srovnání s výzkumem FOCUS.


Roman Skotnica
Výkonný ředitel

Lubomír Rejda
Vedoucí obchodního a projektového oddělení

Hana Růžičková
Obchodní a projektová manažerka